Neviditelná výstava

2. března 2012 v 23:08 |  Melu, melu
Nezvykle po týdnu. Musím!
Včera jsem se totiž odhodlala navštívit Neviditelnou výstavu. Na hodinu si vyzkoušet život nevidomého, alespoň hodně vzdáleně. Hodinu nepoužívat zrak. Odnesla jsem si silný zážitek, který bych doporučila snad úplně každému.
Musím přiznat, že cestou na Karlovo náměstí jsme ani já ani má kamarádka nevydaly snad jediné slovo, protože se projevila nervozita. Normálně jsem se bála. A před vchodem do speciálních zatemněných místností už jsem ani nevnímala okolní dění. Pak se za námi zavřely dveře, zmizel poslední paprsek světla a už jsem jen marně otevírala a zavírala oči se snahou něco spatřit. Zmocnil se mě zvláštní pocit, opřela jsem se proto o zeď, a to už se nám představoval náš průvodce. Takový klid a vyrovnanost! Vše nám trpělivě vysvětlil, pohodu přenesl i na mě a mohli jsme se vydat na cestu. Co "uvidíte", psát nebudu, protože by pro vás výstava rázem ztratila smysl, ale mohu prozradit, že se setkáte s běžnými denními situacemi, takže se ocitnete třeba v bytě, v lese nebo i v baru, kde je možné si poslepu koupit něco k pití a především se zeptat na různé otázky ohledně života nevidomých. To vše za úplné tmy, ale s pomocným hlasem, případně pomocnou rukou nevidomého či slabozrakého průvodce.
Samozřejmě vím, že tohle je jen hra, která za hodinu skončí, že veškeré prostory jsou bezpečné, pokud se zrovna nerozeběhnete přímo do zdi, že se můžete naprosto spolehnout na průvodce a že to nemá se životem nevidomých vůbec nic společného. Přesto jsem vděčná za tenhle skvělý nápad, za tuhle osvětu. Výstava má i viditelnou část, která je také velice zajímavá.
Uvědomila jsem si, že nevidomí mají život těžký, ale že oni sami ho stále dokážou "vidět" krásný a užívat si ho naplno. Lidé s nějakým handicapem jsou většinou tak moc optimističtí a vděční, že by je vůbec nenapadlo si na nic stěžovat. Já jsem objevila jednu krásu seznamování se s lidmi za úplné tmy. Nemožnost soudit člověka podle vzhledu. Bylo zajímavé "poznat" našeho průvodce bez zraku, jen podle toho, co a jak říká, udělat si ten první dojem podle úplně jiných kritérií než obvykle. Se zrakem se při vytváření základního obrázku o člověku posouzení vzhledu jednoduše nevyhneme. Vnímáme ho míň nebo víc, nepokládáme ho za důležitý nebo se ho snažíme ignorovat, ale prostě tam je.
Od včerejška si zase o trochu víc vážím svého zraku, ale i ostatních smyslů. Jsem vděčná za zkušenost, která mi zůstane v hlavě hodně dlouho, i za potkání tak skvěle naladěného člověka, který nám trochu poodhalil svůj život a s vtipem nás provedl neviditelnou stezkou. A taky vím, že v jádru jsem všichni úplně stejní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 2. března 2012 v 23:42 | Reagovat

Šla jsi sama, nebo celá skupina? A jak jsi věděla kudy máš jít? Držel tě za ruku?

2 Katie Katie | Web | 3. března 2012 v 9:21 | Reagovat

No tancovala jsem Street dance, ale to už je dávno. Tancuju si doma sama pro sebe. :D :) orientální tance by mě asi taky bavily, ale asi by mi to 2x nešlo. Já taky nevím, jestli mě Máj chytne, ale doufám že ano. :) A Babičce přijdu na chuť třeba později. :) Četla jsem ji naposledy asi v 5. třídě. (?) Tys nevěděla, že jedeš? Já potom zase ani nevěděla, že mluvím. Prostě jsem jen myslela na to, jak  si sednu zpátky na svoje místo a jak to chci mít z krku.

Na takovou výstavu bych taky klidně zašla. Ale asi bych šílela. Zmocňuje se mě divný pocit, jen když mi někdo zaváže oči. Nemám to ráda.

3 Berry Berry | Web | 4. března 2012 v 11:39 | Reagovat

Slyšela jsem, že jedna paní byla pořád za něco vděčná, přestože byla slepá. Ptali se jí, jestli by byla vděčnější, kdyby mohla vidět. Pravila, že asi ne, protože by viděla. Zajímavé.
Věřím, že výstava velmi ohromila...

4 Jezurka Jezurka | Web | 4. března 2012 v 12:04 | Reagovat

Už jsem někde četla o této výstavě včetně dojmů. Musí to být opravdu silné. Ono je něco jiného u těch lidí, kteří neviděli nikdy, nebo u těch, kteří o zrak přišli později. Moje maminka vidí opravdu minimum, většinou mlhu a to jen na jedno oko. Psala jsem o tom. Jen chci říct, že už to bude 6 let a pořád se s tím nevyrovnala a asi nikdy nevyrovná. Bylo jí tenkrát 86 let a to už je hodně těžké. Myslím, že oči jsou opravdu nejdůležitější orgán (mimo těch vnitřních k životu nezbytných). Přeji Ti hezké dny s otevřenýma očima!

5 Miqelka Miqelka | Web | 4. března 2012 v 14:30 | Reagovat

Musí to být zážitek, pozitivní v tom smyslu, že si člověk bude vážit toho co má.

Pokud našetřím tak bych se vydala do Prahy na tuhle a ještě jiné výstavy, jakožto milovník umění.

V Africe jsem byla v prosinci, v JAR na mezinárodní soutěži a tam nám dali kalkulačky a ochranné brýle... suvenýry.

6 Berry Berry | Web | 4. března 2012 v 22:35 | Reagovat

Smutné je, že si uvědomíme to co máme často až to ztratíme, nejčastěji právě u zdraví. Proto je moc fajn si to uvědomovat takto preventivně a je fajn, když nám to déle vydrží...
Myslím si, že by to bráškovi mohlo prospět. Já jsem byla nedávno s rarášky (průměr 9 let) v technickém muzeu a jedna z expozic byla o nevidomých - Braillovo písmo, pomůcky apod. Nezaujalo je to tolik co motorky a auta, ale zastavili se a poslouchali hodně pozorně paní průvodkyni, to jinde nedělali. A když už takto předem se bráška ptá, tak si myslím, že ho to osloví ;-). Prožít si to je opravdu jiné než vidět. Jednou jsem měla možnost prožít večer, kdy jsme poslouchali příběho Hellen (příjmení nevím...), která byla hluchá i slepá a prožívali jsme ho. Ošahali jsme si místnost, vybarvovali obrázek, ve dvojici nesměli mluvit, jen si malovat prsty a každý jednou rukou dohromady něco vyrobit. Šnečka většinou...:-) Bylo to strašně nezapomenutelné. Končilo to povídáním ve dvojici - malovali jsme si prsty do dlaní slova, byli jsme slepí - jako ona celý život. U těch aktivit jsme poslouchali její životní příběh. A když to skončilo a dostali jsme pokyn sundat si šátky, bylo cítit, že málokdo si ho chce a dokáže sundat. Pak jsme si je pomalu začali sundávat po pár minutách a stále jsme nemluvili. Bylo to velmi silné. Povídat si jen prostřednictvím ruky druhého, ošahat mu vlasy a vědět, kdo to je...

7 Katie Katie | Web | 5. března 2012 v 15:47 | Reagovat

Zkusím se po nějaké takové výstavě kouknout. :) Já nosím brýle a když si je sundám, není to zrovna příjemný, takže si vůbec nedokážu představit, že bych neviděla vůbec nic.
Jinak k Babičce jsem se dostala přes babičku... Nevím, co ji k tomu přivedlo.

8 bludickka bludickka | Web | 5. března 2012 v 18:51 | Reagovat

Řekla bych, že se ti povedlo skvěle tu výstavu popsat. Hodněkrát už jsem o ní četla a pokaždé samá pozitiva. Cena je dost vysoká, ale asi to za to opravdu stojí. Už zbývá asi jen dva měsíce. Tak snad do té doby tam už konečně zajdu :)

9 lovitka lovitka | Web | 5. března 2012 v 21:39 | Reagovat

Chystám se ji navštívit už nějakou dobu a pořád ještě jsem se k tomu nedokopala... asi se budu muset rozhoupat co nejdříve, vypadá to jako úplně jiný svět :)

10 S. S. | Web | 6. března 2012 v 23:41 | Reagovat

taky bych tuhle výstavu ráda navštívila, musí to být hodně zajímavý
a máš pravdu s tím, že lidé s nějakým handicapem si málokdy na něco stěžují a málokdy se litují... kdysi dávala jedna moje kamarádka na blog video s člověkem, který nemá nohy ani ruce a přesto miluje život... dala bych sem odkaz ale to video je už smazaný :/
z takových lidí by se měl brát příklad :)

11 little fox. little fox. | 7. března 2012 v 20:15 | Reagovat

Žiji svým přítelem, čtením, kreslením, psaním...:) Ale vybíjenou opravdu ne. Blbost je v tom, že je to povinný. :|

12 Misaki Misaki | Web | 7. března 2012 v 20:36 | Reagovat

Ano, v podstatě nic jiného neumím. A nějak nevím jestli je to něco jiného, záleží na tom co si pod tím představíš.
Občas se to stane. Velmi ti děkuju za podporu a za držení palců. Věř mi že to není špatná rada. Vlastně je to jediná rada kterou mi kdo za poslední dubu dal. Děkuju, zvládla jsem ti trošku těžší takže tohle snad zvládnu taky. :)

Taky bych ráda navštívila. Myslím že si tam člověk spoustu věcí uvědomí a hlavně si vážit všeho čeho máme, což je v téhle době u spoustu lidí velmi omezené. Věřím že to byl veli zajímavý zážitek.

13 Pajussska Pajussska | E-mail | Web | 7. března 2012 v 23:54 | Reagovat

Někdy bych tam zašla, ale mám to trošku z ruky. Kdysi dávno jsem si vyzkoušela něco podobného, zavázali nám oči a my jsme si měli dojít poslepu do krámu koupit si rohlík a sýr. Kamarádky se pak omylem oddělili od skupinky a spadly do dvoumetrového výkopu :D Vím že s výstavou se to rozhodně nedá srovnávat, ale byla to zajímavá zkušenost :))

14 pavel pavel | Web | 10. března 2012 v 18:16 | Reagovat

Dnes jsem se prošel ve Stromovce, kde jsi byla ty?

15 pavel pavel | Web | 10. března 2012 v 20:33 | Reagovat

Stačilo říct a mohli jsme se místo učení projít spolu. :D

16 Misaki Misaki | Web | 12. března 2012 v 9:26 | Reagovat

Já myslím že to zvládnu. :) Děkuji za podporu. :)

No, já chtěla ale bohužel to bylo od nás příliš daleko. Snad příště. :)

17 ratuska ratuska | Web | 13. března 2012 v 19:31 | Reagovat

Zní to dost dobře, taky bych si někdy něco takového chtěla vyzkoušet. Nedovedu si představit, jak se musí cítit nevidomý člověk, který nikdy neviděl, ale opravdu nešťastný asi je člověk, který dřív krásy světa spatřil a teď kouká jen do tmy...

18 pavel pavel | Web | 14. března 2012 v 12:07 | Reagovat

Možná bych se na té neviditelná výstavě taky zneviditelnil. Nevíš že se stává plno zázraků mezi Nebem a Zemí? :D

19 A. A. | Web | 14. března 2012 v 20:27 | Reagovat

Taky jsem tam byla,a musím říct,že to byl úžasný zážitek.

20 Sandrella Sandrella | Web | 15. března 2012 v 7:21 | Reagovat

Ahoj ! :) U me na blogu je soutez miss mesíce,tak kdyby jsi se chtela zůčastnit,stačí jen vyplnit přihlášku ZDE → ..http://bublinqua1995.blog.cz/1203/soutez-miss-mesice :)) budu moc rada kdyby ses přihlásila, je nás zatím 5 a potřebuju min. 10holek.. :)

21 Jezurka Jezurka | Web | 17. března 2012 v 17:30 | Reagovat

Jsi hodná, že jsi se zase zastavila a jsem také ráda, že jsi zrovna viděla Terezku na maturitním plese. Taky tě to čeká.....

22 A. A. | Web | 17. března 2012 v 20:31 | Reagovat

Taky tomu nemohu uvěřit. Předevčírem jsem chodila v bundě,včera v mikině a dneska v tričku..Jen tak dál :D

23 A. A. | Web | 17. března 2012 v 20:52 | Reagovat

Ano,ano,přesně tak :)

24 pavel pavel | Web | 17. března 2012 v 21:05 | Reagovat

A co máš třeba v plánu zítra? :)

25 pavel pavel | Web | 17. března 2012 v 22:48 | Reagovat

Kde to je? Je tam vstup i pro muže? :D

26 pavel pavel | Web | 18. března 2012 v 2:25 | Reagovat

Škoda, orientální tance jsem ještě neviděl. Připravujete taky někdy vystoupení?

27 pavel pavel | Web | 18. března 2012 v 21:46 | Reagovat

Právě na ty začátečnice musí být půvabný pohled. :)

28 Fredy Kruger Fredy Kruger | 20. března 2012 v 19:27 | Reagovat

" To se mi pokaždé nestává !
Měla tady být výstava,
není tu nic ! ... nic nehne se " !

... Yann Tschmout  běhá divoce po lese !

29 Shariony Shariony | 4. dubna 2012 v 19:12 | Reagovat

Taky jsem byla na téhle výstavě. Bylo to..hodně působivé.
Doporučila bych to všem.

30 Luky Luky | E-mail | Web | 22. srpna 2015 v 1:13 | Reagovat

Ahoj všichni, je zajímavé číst o své práci z druhé strany. Asi tak půl roku po návštěvě autorky tohoto blogu jsem začal na Neviditelné výstavě působit i já a jsem tam už tři roky. Jsem velmi hrdý na naši práci a je velmi obohacující a uspokojivé mít možnost vyprávět lidem o tom, jaké to je, nevidět. Někdo tu vyjádřil doměnku, že člověk, který oslepl v průběhu života, musí být nešťastný. Je to můj případ, oslepl jsem v šesti letech, ale i když mi někdy velmi chybí svět barev, život je i tak fascinující a snažím se ho vychutnávat. Většina z nás handicapovaných se snaží nepřipouštět si lítost, protože by nás paralizovala. My prostě musíme být silní, protože jinak by život stál za starou bačkoru. Neviditelná výstava stále v plné síle pokračuje a máme i nové akce jako například večeře po tmě. Jste srdečně vítáni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama