Listopad 2011

Timeless

21. listopadu 2011 v 21:30 Melu, melu
Asi každý z nás má nějaká tajná přání. Nebo naprosto veřejná, na tom nezáleží. Já samozřejmě také a jedno z těch menších (do větších řadím spíš ty, na kterých se sama nějak výrazně zasluhuji) jsem si splnila právě ve čtvrtek.
Dlouho jsem plánovala, že navštívím výstavu úžasné módní návrhářky Blanky Matragi, která je nainstalována v Obecním domě. Jako na většinu věcí, tak i na tuto jsem nemohla najít to správné místo ve svém diáři, ale v momentě, kdy jsme s mamkou objevily pozvánku na autorkou komentovanou prohlídku, šlo vše stranou. Lístky byly objednány hned v první den prodeje. Nelitujeme ani jedna, samozřejmě. Všechny šaty byly nádherné, snad každá žena si musela pronést to své "ach, jen jednou je mít na sobě". A strávit nějaký čas v přítomnosti energické a dobře naladěné Blanky Matragi, to byl zážitek. Knížky mám samozřejmě podepsané, ač jednu ještě ani nevlastním - má ji pro mě kamarádka k Vánocům. Ta mi byla s přísným zákazem čtení od Ježíška zapůjčena. A vydržela jsem to, jen na dva obrázky jsem se podívala.
K doladění hezkého čtvrtečního dne jsme si také zašly na kosmetiku a do libanonské restaurace U Cedru na zákusek. Takové dny miluju.
Víkend byl trošku uklízecí, ale stihla jsem i zajít podruhé do kina na Muži v naději a také zajet do Prahy do Dobré čajovny a na rychlé okouknutí obchodů.. Ovšem nápady na dárky letos nedorazily, potřebovala bych tipy...

Můžu se vás, prosím, zeptat, kde teď vlastně jsem?

13. listopadu 2011 v 22:38 Melu, melu
Jen tak si jít a nevědět kam. Chvíli nepustit rozum ke slovu. Brodit se listím a jen tak se usmívat. Neřešit čas, jen vnímat vše kolem a zároveň nevnímat nic. Nevěřila bych, co toto trávení času dokáže člověku dát. Vytoužený klid duše, zajímavá místa, na která by za normálních okolností nikdy nepřišel, spoustu milých lidí, snad i jedno nové cenné přátelství?
Až si najdete čas, zkuste to taky, jako já v Praze po kurzu arabštiny. A až budete chtít jiný druh zábavy, kapku té kultury, zajděte si do divadla ABC na Janu Eyrovou. Evellyn Pacoláková, Hynek Čermák i všichni ostatní v tomto představení excelují tak, že se mi tajil dech. Ta opravdovost vztahu Eyrové a Rochestra, tolik pravdy v celku! Nádhera...
Příští týden mne čeká výstava Timeless s účastí a komentářem samotné autorky Blanky Matragi. Zdá se mi, že poslední dobou přicházejí samé obohacující zážitky. Myslím, že tato akce bude jedním z nich..

Divadelní týden

7. listopadu 2011 v 21:59 Melu, melu
Dnes začal úžasný týden. Úžasný tím, že vůbec nebude stereotypní. Úžasný tím, že prakticky vzato od čtvrtka nebudu ve škole. Úžasný tím, že uvidím tři divadelní představení. První zítra ve škole, což jsem se dozvěděla teprve dneska. A absolutně netuším, kdo a co bude hrát. Nevadí, nechám se překvapit. Odpoledne si zajdu zahrát na paní uklízečku, jak je mým dobrým úterním zvykem v rámci nevrhnutí se do mínusu. Večer se naopak proměním v orientální tanečnici. V orientální tanečnici, která neumí tančit. Alespoň z toho umím načerpat dobrou náladu. A že by i nějaké nově přicházející ženské sebevědomí? Myslím, že ano.
Sebevědomí ode mě naopak neuvěřitelnou rychlostí utíká v autoškole, která mě čeká opět ve středu odpoledne. Nejspíš nebudu zrovna přirozený talent. Můj učitel je však milý a trpělivý. Ovšem do určité míry. Někdy házím jen pohledy "pomoc, za chvíli se rozbrečím". Muže ženské slzy děsí, a tak to funguje perfektně. Jen škoda, že ty pohledy jsou naprosto nefalšované. Jsem zvědavá, jak já udělám závěrečky. No co, do těch je ještě daleko. Teď je potřeba jen uklidnění po jízdách. A k tomu jsem si tentokrát připravila středeční představení Jana Eyrová v ABC, kam jedeme s kamarádkou. Mimo jiné se i moc těším na večerní Václavské náměstí. Mám to tam v tuto denní dobu moc ráda. Ani nevím proč. Možná pro ty kontrasty - jedni v elegantním oblečení jdoucí z drahé restaurace nebo z divadla, druzí na první pohled trošku zvláštní jdoucí bůhvíkam. A to nemluvím o rozmanitosti jazyků, národů i barev. Z některých lidí jde strach, to je pravda, ale asi i to k tomu patří.
Nejradši bych si sedla na schody Národního muzea a pozorovala dění až do rána, ale to nepůjde. Na čtvrtek jsem si na sebe totiž nachystala zajímavou věc. Moc nevím, do čeho jdu, a tak jsem zvědavá. Jedná se o workshop, na kterém se účastníci budou snažit vymyslet vše možné na podporu "boje" proti rasismu a xenofobii. Nejsem si jista, zdali budu moci nějak pomoct, ale tato problematika mě opravdu zajímá a něco mi říká, že bych si tuto akci neměla nechat ujít. Samozřejmě se počítá s další spoluprácí, tak uvidíme, co se z toho vyvrbí.
V pátek pojedu opět do Prahy, tentokrát v rámci školy na divadlo v angličtině. Nevím, jaké to bude představení, z nikoho jsem to nevypáčila, ale těším se. Pak ještě projdu s kamarádkou nějaké krámky a snad najdu nějaké hezké dárky k Vánocům.
Popřípadě je nakoupím ještě v sobotu, kdy mám arabštinu. A potom sraz s holčinou, kterou jsem ještě nikdy neviděla naživo, ale myslím, že si máme hodně co říct. Pokud ovšem po lekci arabštiny budu mít ještě sílu mluvit. Čímž ovšem nechci říct, že se netěším. Právě naopak.
Mimochodem, o podzimních prázdninách jsem si koupila v Německu kartáč na vlasy z kančích štětin. Je perfektní! Nejradši bych se pořád jen česala. Perfektní ale byl i celý výlet do Německa, i celé pětidenní volno, i právě skončený víkend.... Momentálně jsem absolutně spokojená. A ráda chodím hromadami suchého listí. Ještě před nějakou dobou jsem se nechtěla rozloučit s létem, ale teď vidím, že i podzim je moc krásné období...