Říjen 2011

Bleskové shrnutí dní předešlých

26. října 2011 v 23:47 Melu, melu
Nový školní rok už se dávno rozjel. Zvykla jsem si rychle, ač mi to činilo a stále činí velké potíže. Mám radost, že nepropadám. Zatím nepropadám. A dál to neřeším. Dost bylo tiků v oku, psychosomatického ekzému a bolesti hlavy. Buď vítán, bezstarostný pohlede na svět!
Začala jsem s orientálním tancem. Něco mě k tomu táhlo už asi půl roku. Kroutím zadkem sice zvláštně, ale třeba se to časem zlepší. A mě to baví! To je hlavní. Před druhou lekcí jsem si udělala radost - koupila jsem si penízkový šátek. Radost z cinkání je prý skvělá motivace k ráznému a správnému házení boky. Takže tak.
Pokračuju s dálkovým kurzem arabštiny. A jsem čím dál tím víc pevně rozhodnutá, že tohle někam povede. A i kdyby ne, vlastní kurzy i mé samostudium mě neuvěřitelně naplňuje. A už i to je úspěch. Přece jenom - cesta je cíl. A aby té radosti nebylo málo, pořídila jsem si úžasný sešit od italského Pigna z edice Holly Hobbie, na kterém je holčička s kočárkem. Ráda se držím hesla na zadní straně - take time to smell the flowers. Ať obrazně či doslova.
Po Dobré čajovně v Českém Krumlově jsem navštívila Dobrou čajovnu na Václavském náměstí. Všem doporučuji. A sedněte/lehněte si na polštáře, to je stejně naprosto nejlepší. Se sestřenicí jsme své Pouštní duny ucucávaly asi dvě hodiny. Není divu, cena není zrovna nejpříznivější. I tak to ale stálo za to a těším se na zopakování.
Objevila jsem se také na letošním karlštejnském vinobraní. Jelikož počasí oproti minulému roku opravdu přálo, nebylo se možné hnout. Holt něco za něco. Následující večer u krbu s přáteli a velkým množstvím burčáku jsem si naopak užila úplně stejně jako minulý rok.
Z mého kulturního vyžití musím zmínit muzikál Dracula a Jesus Christ Superstar. Dracula byl perfektní, u Ježíše trošku lituju zmeškání původní verze ve Spirále, která byla prý dokonalá. Teď to bylo hezké. V kině jsem byla na Mužích v naději. Co na to říct? Miluju české komedie!
Dělám autoškolu. Zážitek nad zážitky.
Sháním kozačky. Velikost 42. Nemožné.
Čtu Why men lie and women cry. V průměru denně asi jednu stránku. Nestíhám.
Včera jsem poslala dopis. Do Tuniska. Tu dětskou radost si nedokážete představit.
Jím pomelo. Za chvíli budu jíst mandarinky. Budou Vánoce.
O víkendu jsem s širší rodinou hrála Activity. Bomba!
Ještě nemám žádné dárky. Letos jsem už o dva měsíce zpožděná.
Neuvěřitelně se těším na pečení cukroví s babičkou. Tomu říkám kouzlo Vánoc.
Je volno a já jsem za to vděčná. Dneska jsem byla v autoškole a pak nakupovat. Z pětihodinového nákupu vyplynuly jen punčochy. Zítra se budu válet doma. Budu žehlit, budu vařit, budu si číst, budu uklízet, budu trénovat orientální tanec, budu se učit slovíčka na arabštinu, budu si dělat zábal z heny na vlasy... Takový den už jsem dlouho nezažila. Tentokrát jsem z tohoto poflakování úplně natěšená. V pátek jedu do Německa. Na výlet, na nákupy? Já nevím. Ono z toho něco vyplyne. Jako mi právě teď ze zvláštního psychického pochodu vyplynulu, že bych sem chtěla psát častěji....
Jsem šťastná. Děkuju bohu, děkuju svému okolí a děkuju také sobě.