Srpen 2011

Shrnutí roku? Nelze.

30. srpna 2011 v 0:21 Melu, melu
Tak jsem si právě uvařila svou oblíbenou špaldovou kávu, posadila se do křesla a věděla jsem, že chci něco udělat. Měla jsem neuvěřitelnou chuť udělat něco, co už jsem dlouho neudělala. Ano, napsat na blog. Možná pro tu dlouho nepřítomnou noční atmosféru související s ťukáním do klávesnice, možná proto, že si chci zavzpomínat.. A možná taky proto, že nechci zapomenout.
Nechci zapomenout třeba na poslední prázdninový pátek. Nebyl to ničím výjimečný den a možná právě proto byl výjimečný. Bylo mi dobře. V plavkách jsem ležela na trávě a užívala si pocit, že jsem se zcela oddala gravitaci. Žádná část mého těla jí neodporovala, a tak jsem opravdu prožívala něco, čemu se říká relax. A bavilo mě to. Bavilo mě pozorovat zelenou nádheru z naprosto nepoznaného úhlu nebo se oddávat pohledu na oblohu bez mráčku, na které jsem jen občas zahlédla letadlo, které vzbudilo mé cestovatelské choutky. Vzbudit mé cestovatelské choutky je jednoduché. Dokáže to kdokoli a cokoli, kdekoli a kdykoli. V ten den jsem si je ale nechala zajít a radši jsem si užívala slasti převalovat se ze strany na stranu. Celá zahrada mi sloužila jako obrovská voňavá postel. A když mi přišel dělat společnost náš mazlivý kocour, nic mi nechybělo. Dopřávala jsem si luxus na nic nemyslet. Že mi stačí ke štěstí málo? Ne, tohle je hodně. Ze všech úhlů pohledu.
Dní, které nechci zapomenout, je ale o mnoho víc. Nebyla bych daleko od pravdy, kdybych řekla všechny. Začínám zjišťovat, že život miluju čím dál tím víc. Minulost, přítomnost i budoucnost. A ztráty vzpomínek na minulost se trošku obávám. Potřebuji alespoň záchytné body.
Letošní prázdniny mi začaly ještě dřív, než začít měly. Hezké počasí není určeno k vysedávání v budově, kterou nemám ráda. Vyřešila jsem to jinak. Užila jsem si to. Ovšem pro vysvědčení jsem se vrátila. Možná jsem to neměla dělat? Možná ne. Ale náladu mi to dlouho nekazilo. Bylo čas na balení mého zeleného kufru. Střídmé balení, pokud možno! Nepovedlo se. Čekám na toho, kdo mě tomuto umění naučí. To ale není důležité. Důležitější byla samotná akce - zájezd do Turecka. Se sestřenicí a babičkou. Do této země jsem zavítala poprvé a byla jsem nadšená. Nedá se ale říct, že bych poznávala nové kouty světa, ale většinou hotelový areál. I ten mi ale připravil spoustu úžasných momentů. A moře? V moři se cítím jako ryba. Tedy ryba ve vodě. A po hotelovém molu s obrovskými polštáři se mi bude hodně dlouho stýskat. Třeba zase někdy příště..
Po návratu jsem pobyla pár dní u druhé babičky a dědy. Zbožňuju je. A zbožňuju vesnici, ve které bydlí. To místo je kouzelné, s magickými účinky. Prostor, vůně, příroda, dobrá energie a až kýčovitý výhled z terasy.
Nesmím zapomenout na Luhačovice. Šestihodinová cesta z Prahy byla zážitek. Pořád přemýšlím, jestli dobrý nebo špatný. Záleží na tom? Lázeňské město bylo v každém případě dalším dobíječem mých baterek. A kromě všeho ostatního jsem si tam zařídila další výletování.
To bylo ale až za necelé dva týdny.. Poté, co uběhlo pár milých dní, například ten s bráchou, sestřenicí a bratrancem v kině na fenoménu Harry Potter. Potom se odletělo do Tuniska. Pro změnu s druhou babičkou. To byla dovolená! Zažily a viděly jsme toho hodně, potkaly jsme zajímavé lidi. A co mě potěšilo - poprvé jsem začala využívat arabštinu. I když zatím spíše pro překvapení a potěšení místních než pro cílenou domluvu, stejně mi to dělalo obrovskou radost. A znovu mě to utvrdilo v tom, že s tímto jazykem chci pokračovat. I když to už vím dávno.
Během prázdnin jsem samozřejmě nesměla zanedbat také angličtinu. Vyřešila jsem to týdenním intenzivním kurzem s rodilou mluvčí. Pět hodin denně jsem se učila anglicky. V pátek už jsem byla pěkně unavená, ale stálo to za to! Učit se angličtinu v angličtině je k nezaplacení. Myslím si, že mi to dalo hodně, a jsem ráda, že jsem měla příležitost se zúčastnit. Během tohoto týdne jsem si k odreagování zašla s kamarádkou strčit nožky k rybičkám Garra Rufa, které nám měly okousat odumřelou pokožku. Nevím, jestli se jim to povedlo, ale každopádně to byl skvělý zážitek. Prvních deset minut jsem se křečovitě držela židle a kvůli smíchu jsem se nemohla ani nadechnout. Kamarádka to samé. Tekly mi slzy a prohlašovala jsem, že to hodinu nevydržím. Vydržela. A šla bych ještě jednou! Jen se divím, že se na mne kamarádka navždy nevykašlala, když jsem stála na ulici a hystericky vřískala, že mám na noze rybičku! Naštstí ona je zapálená do biologie, a tak měla pochopení pro to, že mi je stále do mozku vysílán pocit toho, co jsem prožívala hodinu. Přiznávám, musel být na mě zvláštní pohled.
Zato nádherný pohled je z krumlovského otáčivého hlediště. A vůbec celý Český Krumlov je to pravé pro potěchu duše. Mé oblíbené město. Toto léto jsem ho navštívila dvakrát, dva víkendy po sobě. A nejradši bych se tam objevila znovu.
V sobotu jsem byla na Barevné devítce. Multikulturní festival - zpěv, tanec, jídlo, pití i všemožné zajímavosti z různých zemí. To byl pro mne ráj! Jen kdyby po celou dobu nepršelo, to byla škoda.
A na dny právě probíhající jsem měla naplánovaný bollywood, indický filmový tanec. Bohužel mi kurz na poslední chvíli zrušili, tak doufám, že si tuhle zábavu vyzkouším aspoň v září. Září je bohužel spojeno i se začátkem školy. To se mi nelíbí, ale nedá se nic dělat. Myslím, že i tohle období si nakonec užiju, když si ten gympl nějak odmyslím.
A kdybych se měla vrátit trochu víc zpátky? Od začátku nového roku se všechno vyvíjelo normálně, užívala jsem si každodenních radostí. Jen období března bylo pro mne dost nepříjemné a trvalo mi dost dlouho, než jsem se z toho vyhrabala, i když něco si ponesu s sebou pořád. Ale za všechno si můžu sama. Tak je to většinou. Naštěstí jsem si také zajistila, že dál můj život pokračuje tradičně jako pohádka. A jsem za to moc vděčná. Jen nevím komu. Nějaké vyšší síle, co je nad námi? Možná. Ale především asi lidem kolem sebe. A své vlastní touze si to tady užívat.
A dvatisícedesítka? No to byla rychlovka! Ale krásná...