Srpen 2010

Zatím pořád krásné prázdniny

11. srpna 2010 v 22:50 Melu, melu
Tak ještě pořád si můžeme užívat prázdnin. Jsou sice už v poslední třetině, ale stále jsou. A to je důležité. Už od konce července ze všech stran slyším, že je vlastně konec. To mě štve. Při myšlence na školu se mi totiž dělá tak trochu blbě. Mám odpor k září. Nechci pustit prázdniny a léto. Škola se rovná tomu, že si zase budu muset cpát do hlavy věci, které mě vůbec nezajímají, že zase nastane ten strašný stereotyp, který tak nesnáším, že zase nebudu absolutně nic stíhat. Jenže s tím nic neudělám, takže nemá cenu se něčím takovým zabývat. To jediné, co teď chci, je užít si zbytek volna. A to se daří. Je to prostě krása.
S mamkou jsme měly v plánu v srpnu ještě někam odletět. Jenže proto, že naší milé cestovce (a ani žádné jiné) se očividně nechce zlevňovat, rozhodly jsme se pro odjezd k našim slovenským sousedům. Ten bude konkrétně v pátek a plánovaný návrat je v pondělí. Už se těším na halušky!
Nedávno jsem byla v jednom pražském obchodním centru a v jeho blízkosti mě odchytla mladá slečna s voňavkami. Zásadně se těmto pohyblivým reklamám, které jsou schopné vnutit slabšímu jedinci cokoliv, vyhýbám obloukem. Tentokrát se mi to ale nepodařilo. Slečna na mě za chodu nastříkala obsahy lahviček a vysvětlovala, že dělají průzkum. A zda bych jí prý mohla říct, která z vůní se mi líbí víc. Na jednu jsem ukázala a chystala se odejít. Vtom se ale slečna roztleskala, rozvýskala a podobně. Byla jsem z ní vcelku zmatená a nebyla jsem schopná ihned pochopit, co se jí stalo. Ona za stálého potlesku nadšeně povídala, že jsem vyhrála dárek, přičemž mi vrazila do ruky krabičku, následně další, další a další. Stála jsem tam s vytřeštěným výrazem a čtyřmi voňavkami v náručí a přemítala nad významem slova dárek. "Jen pro vás za pouhých 899 korun za všechny čtyři," s přehnaným nadšením zvolala slečna. Už jsem pochopila význam onoho slova. Přes mou snahu poděkovat a odejít mi povídala nějaké naprosto úchvatné věci a stále ubírala nebo naopak přidávala voňavky a měnila cenu, aby se mi zavděčila. Opravdu neuspěla. A jak jsem později zjistila, ty její zázračné přípravky byl neuvěřitelný smrad. Snažila jsem se to ze sebe dostat dost dlouho. Ale aspoň jsem se pobavila.
Dnes jsem se byla mimo jiné podívat na vesnici u babičky a dědy. Především jsem byla babičce přát k narozeninám. A jelikož je děda včelař a je teď hodně práce, dostala jsem se k vytáčení medu. Bylo mi to předvedeno a pak už mi práce šla vcelku od ruky. Alespoň myslím. Jedna plástev za druhou, nejdříve odstranit vosková víčka a pak dát do "kolotoče". Tedy odborně do medometu, ve kterém se med vytáčí působením odstředivé síly. Opravdu mě to bavilo a už mi ani nepřišlo, že kolem mě lítá strašně moc včel a vos, ze kterých mi mnohé seděly na hlavě nebo na olepených rukách. Zítra jdu vytáčet zas. Lepší než být sama vytočená.
V poslední době jsem si také oblíbila malování na sklo. Barvy jsou zapékací a malujete s nimi rovnou na skleněné přívěsky nebo na různé skleničky. Je to taková úžasně uklidňující činnost. Co mi také dělá radost, je učení se arabsky. Prokousala jsem se arabským písmem, nějakými slovy a teď už se s radostí učím základní gramatiku a překládám jednodušší věty ve cvičeních. Jsou to malé pokroky, ale já z nich mám obrovskou radost a moc mě to baví. Kéž bych se někdy arabsky aspoň trochu domluvila. Budu se snažit.
Co se týče nějakého toho pohybu, nikdy jsem u sebe nečekala, že se budu tolik těšit na nějaký sport. Nejsem zrovna sportovní typ a nikdy nebudu. Ale jumping jsem si zamilovala. Absolvovala jsem ho sice teprve dvakrát, ale kdyby se hodiny konaly vícekrát než jednou týdně, ráda bych chodila častěji. Zítra jdu potřetí a už bych nejradši hopsala na trampolínce. V souvislosti s tím bych vás ráda pobavila. Ve fitness centru, kam chodím, se při příchodu na recepci vezme klíček od šatny, který se vrací při placení. Poprvé mě musel pán upozornit, že by rád ten klíček nazpátek, protože už jsem byla na odchodu a měla jsem ho stále pevně sevřený v dlani. No co, omluvila jsem se, zasmála jsem se, pán ne, ale co, stane se. Když se pán dožadoval klíčku o týden později, zatrnulo ve mně, protože jsem si nemohla vůbec vybavit, kam jsem ho dala. Pak jsem otevřela tašku a vytáhla ho z té nejmenší kapsičky. Dnes jsem se pro změnu sebevědomě procházela přes půlku náměstí s košíkem z drogerie. Tak jsem se zase vrátila, odložila košík zpátky a zmizela. Úplně neviditelně.

Chtěla bych toho opravdu hodně

4. srpna 2010 v 0:08 Melu, melu
Tak dnes jsem se podívala na svůj horoskop a bylo tam psáno, že se mi  chce pracovat, vymýšlet různé aktivity a být skoro u všeho. To zní opravdu pravdivě. Jen mě tyhle pocity ovládají už pěkně dlouho.
Prázdninový čas strašlivě letí a mě to začíná děsit. Už je to dva týdny, co jsem byla s bráškou na výletě v Praze. Přestože jsem měla program ve svých rukách a zařadila jsem do něj dvě muzea, můj mladší sourozenec vůbec neprotestoval, z čehož jsem měla opravdovou radost. Voskové figuríny ho zaujaly stejně jako mě a zálibu ve focení se s nimi jsem na něj asi přehodila. V muzeu čokolády už na děti byli dokonce připravení. Hned u pokladny dostaly pracovní list se samolepkami, které podle indicií rozmístěných po celém muzejním prostoru měly nalepit ke správnému číslu. Potom následovala odměna. Myslím, že uhodnete, v jaké podobě. Mimo jiné jsme viděli výrobu čokoládových pralinek, což bylo velmi zajímavé. Na konec dne jsme zašli do kina. Už se těším, až bráchu zase vytáhnu od počítače a někam vyrazíme.
Přibližně týden utekl od té doby, co jsem byla na výletě v Domažlicích a v Německu. Původní cíl bylo především nakupování v Německu, ze kterého nakonec sešlo, protože já ani mamka jsme nenašly nic, co by nám padlo do oka. To ale vůbec nevadilo, alespoň jsme si prohlédly několik milých měst.
O několik dní později jsem poprvé vyzkoušela jumping, což je vlastně druh aerobiku, ale hopsáte jen na malých trampolínkách, což je pro mě naprosto dokonalé, protože se nemusím orientovat v nějakých složitých sestavách. Energicky jsem vytáhla sestřenku, ale pár minut před začátkem hodiny jsme se obě ptaly, kam jsme to vlastně vlezly a proč. Obavy se během okamžiku rozplynuly, skákání bylo neuvěřitelně zábavné, i když nám slečna dost dávala do těla. Po cvičení jsem se cítila jak opilá, motala jsem se, pořád jsem se smála a měla jsem skvělou náladu. A taky jsem hodně mluvila, ale ve společnosti sestřenky mi to vůbec nevadilo. Den poté jsem vyrazila na koncert Petra Koláře, který rozhodně nezklamal. Bylo to skvělé!
Píšu vám tady opravdu jen rychlé shrnutí mého života v poslední době, a tak už se dostávám k výletu do Českého Krumlova, ze kterého jsem se vrátila včera. Tohle město mám moc ráda, má své kouzlo a také mé nejblíbenější muzeum voskových figurín v České republice. Ale naprostá špička je otáčivé hlediště v zámecké zahradě. Je to neuvěřitelný zážitek a jsem moc ráda, že nebylo zakázáno, protože bez tohoto originálního divadla by Krumlov nebyl Krumlovem. Letos se nám příchod trošku zkomplikoval, za což bych se měla stydět, ale po pravdě se tím pro mě zážitek ještě znásobil.
Včerejší noc byla opravdu divoká. Strávila jsem ji sama ve svém pokoji. Vlastně ne úplně sama. V posteli byl se mnou ještě brouček, který mě neuvěřitelně vyděsil, když mi lezl po ruce. Nejspíš mé leknutí bylo přiživeno ještě nějakým snem, ale každopádně jsem sebou cuknula tak prudce, že jsem odkopnula noční stolek (už asi rok spím obráceně) a nějak zvláštně jsem si hnula s ramenem, na kterém jsem ležela. Když jsem ráno to rameno ucítila, sama sobě jsem konečně přiznala, že jsem blázen. Ale co, s troškou bláznovství v hlavě si nemůžu vůbec na nic stěžovat, žije se mi tak krásně.
Ještě na závěr bych vám chtěla říct, že budu ráda, když si přečtete rozhovor se mnou. Už mi ty otázky prostě chyběly.