Červenec 2010

Lítám a nestíhám

20. července 2010 v 23:22 Melu, melu
Po dlouhé době vás všechny zdravím a nadpis článku, prosím, berte i jako omluvu.
Jak si tak vzpomínám, naposledy jsem slibovala, že napíšu něco o horách. To už je pěkně dávno a když si na tu mrazivou dobu teď vzpomenu, zdá se mi vtipné, jak rychle se věci můžou změnit. U počasí je změna normální, ale málokdy si uvědomujeme, že hodně rychlý zvrat může naprosto nečekaně nastat i v našem životě. Pak v jednu chvíli svět vidíme tak, v druhou zase úplně jinak. Nikdy člověk neví, co se mu do cesty připlete a jak ho ta věc posune. Život je velice nevyzpytatelný, avšak přesto a možná taky právě proto úžasný!
Momentálně jsem moc ráda, že jsou prázdniny. Nemusím tolik trápit svou hlavu a každý den za to děkuji. Myšlenka na září ve mně nevzbuzuje vůbec hezké myšlenky. Proto radši užívám léta plnými doušky. Musím se přiznat, že už na jaře jsem byla pěkný slaboch a od všech sešitů a učebnic jsem prostě zbaběle utekla! A kde se člověk nejlépe revitalizuje? Samozřejmě daleko, daleko, nejlépe za hranicemi. A ještě lépe až na jiném kontinentu. A tak jsem se koncem března ocitla s mamkou v Egyptě. Bylo krásně, v moři plavaly pestrobarevné rybky a především jsem měla možnost poznat lidi, kteří žijí úplně jinak a mají naprosto jiné priority než my. Často jsem si povídala s Egypťany o jejich životě, který mě moc zajímal. Na jeden výlet s námi jela dcera průvodce, krásná egyptská holčička. Po nějaké chvíli ke mě přišla, vzala mě za ruku a do konce výletu už se nepustila. Bylo zajímavé a vtipné, jak jsme se spolu skvěle dorozuměly, i když uměla jen arabsky. Celá dovolená se mi moc líbila, zaujala mne egyptská kultura a měli jste vidět moji krásnou náladu a stoprocentní výkon ve škole po příjezdu! To bylo až nemožné. Nakonec jsem se tam podívala ještě jednou, a to v květnu, což bylo hodně nečekané a narychlo. Vzaly jsme s sebou tentokrát i babičku z máminy strany. Opět následovalo nadšení, to snad ani jinak nejde. Egypt se mi hodně vecpal do života a také mám svůj nový sen - naučit se arabsky! Vím, že to není jednoduché, ale přesně takové cíle mám ráda. A když by nic, je to zábava, tedy snad jako všechny jazyky. Po návratu jsem byla vhozena rovnou do příšerných červnových týdnů plných písemek a zkoušení. Odstěhovala jsem se k babičce na vesnici, kde je nádherná příroda a klid a takhle ke konci školního roku tam většinou bydlím. Když jsem si na zahrádce snažila systematicky přesunout údaje ze sešitů do hlavu, se zděšením jsem zjistila, že už i to mě snad baví. Nejspíš to bylo tím prostředím a především tím, že jsem před sebou viděla prázdniny, což je obrovská motivace. Začaly mi o týden dřív díky dovolené v Řecku, kam jsem letěla s babičkou z tátovy strany a se sestřenkou. Moc jsem si to užila, zase jsem poznala milé lidi a budu na to moc ráda vzpomínat. Přesněji řečeno jsme byly na ostrově Kos, kde se narodil Hipokrates, kterého můžete znát díky Hipokratově přísaze. Absolvovaly jsme výlet po celém ostrově a taky jsme pluly lodí do Turecka, kde byla pro mě největším zážitkem návštěva modlitby v mešitě. Ale samozřejmě vše bylo moc zajímavé a hezké. Miluji cestování! A na důkaz toho jsem se hned druhý den po příletu domů vydala do Chorvatska. Jeli jsme autem na ostrov Vir, byla to hezká dovolená, bydleli jsme v pronajatém domku na samotě, kde se pásly akorát ovce, jezdili jsme i na výlety, ale na moře už jsem moc zhýčkaná, a tak pro mě to chorvatské nebylo nic moc. Přesto jsme si v něm skvěle zaplavali a užili spoustu zábavy.
A teď tak popojíždím po výletech, po oslavách, po babičkách, také doučuji jednoho kluka ze sedmé třídy na reparát, což je fajn brigáda. Zítra jedu s bráškou do kina, do muzea voskových figurín a do muzea čokolády. Také plánujeme s mamkou nákupy i poznávání v Německu, na přelomu prázdninových měsíců budu několik dní v Českém Krumlově, kde navštívím mé oblíbené otočné divadlo. Zkrátka pořád je co dělat. Vám přeji to samé a budu ráda, když napíšete, jak se máte!