Prosinec 2009

Díky za ty Vánoce

27. prosince 2009 v 18:11 Melu, melu
Za Vánoce opravdu děkuji. Užila jsem si je. Ale komu mám děkovat? Přemýšlela jsem o tom. Nejspíš svým nejbližším, své rodině, se kterou jsem svátky strávila, ale se kterou jsem strávila i celý rok a vlastně celý svůj život. To díky nim jsem taková, jaká jsem. A také díky nim vůbec jsem. Dále svým přátelům, což jsou lidé, kteří se mi připletli do života a už jsem je nechtěla pustit. Bez nich by to nejspíš nešlo, ta energie se musí přeci odněkud brát a taktéž někam vypouštět. Díky patří ovšem i lidem, které vlastně vůbec neznám, jejichž slova nebo úsměv, jenž mi poskytli na internetu nebo na ulici ve vánočním čase i po celém roce, mi udělaly život zas o něco krásnější. Poděkovat by se možná mělo i těm nenávistným a zlým lidem, díky nimž si člověk přece jenom něco uvědomí a posune se tak trochu dál. Vánoce, na které jsem se převelice dlouho těšila, jsou za námi, ale zanechaly mnoho krásných vzpomínek a také moc milých dárečků. Už teď se těším na příští rok, až se zase s hromadou balicího papíru a různých ozdob zahrabu do svého pokoje a budu balit a balit. Tuhle činnost miluju. Dárek vypadá mnohem líp pracně a s láskou zabalený než jen vhozený do dárkové taštičky. I když chápu, že každý se v piplání se zabalením nenajde, já mám vždy radost, když se mi podaří vytvořit něco pěkného. A obdarovaný snad taky, i když se mnohdy strachuji, aby nebyl zklamaný, že zvenku vypadá balíček lépe než zevnitř. Teď si užívám prázdnin a trošku se bojím návratu do školy. Budou to šoky, protože relaxuji opravdu poctivě, možná i proto, že mám antibiotika a stále bych neměla nikam chodit. Zítra jdu k lékařce a ta mi nejspíš i poví, jaká budoucnost mě čeká na Silvestra. Ale s největší pravděpodobností budu napodobovat Štědrý den s taťkou, protože díky svému zánětu průdušek jsem u něj ještě nebyla. A tak tu krásu zažiju ještě jednou!