Červenec 2009

Můj velký comeback

29. července 2009 v 0:42 Melu, melu

Záhadně se objevuji, už skoro jako blogový duch. I když uznejte sami, o prázdninách se málokterému blogerovi vyhne omezení aktivity. Já jsem se omezila značně, ale jistě mi dáte za pravdu, že musíme nasávat prázdnin jako o život, protože to uteče jako voda a za chvíli už budeme nuceni se usadit do školních lavic. K tomu asi jediné slovo - bohužel.
Jak jsem psala minule, část května a června jsem strávila u babičky a dědečka na vesnici. Zamilovala jsem si to tam. Nádherný výhled z balkonu, na louce před domem koně, klid a pohoda. Sama bydlím v paneláku, takže pro mě bylo příjemnou změnou sekání zahrady, nalévání medu od dědových včel, učení a lenošení na zahradě. Do týdne jsem se nakazila venkovskou nemocí, která způsobovala, že jakmile jsem slyšela auto, běžela jsem se podívat, kdo jede, a pravidelně jsem sledovala příjezdy a odjezdy místního autobusu. I ten autobus jsem si velmi oblíbila. Zatímco ze svého domova ráno vycházím na zastávku v 7:20 a v dopravním prostředku pak stojím na jedné noze, kterou nezatěžuje jen má váha, z mého dočasného obydlí jsem vyrážela o čtvrt hodiny déle a cestou do školy jsem hezky hačala a vychutnávala si pohled z okna. Tedy jsem se rozhodla, že na ves, kde sídlí moji prarodiče, se musím odstěhovat. Jen ještě nevím, jak to zařídit.
Stužkování na rozloučenou se základní školou jsem se nezúčastnila. Zmiňovala jsem se, že vůbec netoužím tam jít, ale to by mi samo o sobě k ničemu nepomohlo. Záchrana z nebes se ovšem dostavila v podobě odletu do Egypta. Plánovali jsme moře sice až na srpen, nakonec se ale sešla okolnost s okolností a já si prodloužila o týden prázdniny. Z počátku jsem byla jen ráda, že konečně vypadnu ze školy, přičemž jsem konkrétně z Egypta nijak přehnaně nadšená nebyla. Ovšem stačilo přistát a mě se zase potvrdila má zásada, že nikdo a nic nepoznané se nemá soudit. Areál hotelu mi vyrazil dech a milé chování všech kolem mě málem udusilo. Nechápala jsem, jak je možný neustálý úsměv, dobrá nálada a komunikativnost zaměstnanců. Prostě jsem nechápala. Během pobytu se z mého pohledu změnily nebezpečné arabské oči na milé a zajímavé. Jejich obletování a lichotky jsem si užívala. Bylo mi jasné, že to vše je především kvůli touze po sexu a penězích, přesto zájem byl příjemný. Musím teď potvrdit slova kamarádky, že v těchto zemích se česká žena opravdu cítí jako žena. Drzí jsou tedy někteří, až jsem se nestačila divit, ale když je člověk schopen si ze sebe do určité míry udělat srandu, vše je fajn. Rudé moře mě fascinovalo a z korálů s pestrobarevnými rybkami u pláže našeho hotelu se mi tajil dech. Každý den jsem si užívala a vůbec se mi nechtělo domů. Jednoduše jsem si to tam zamilovala. Nakonec jsem ale do letadla nasednout musela, a tak mě doma alespoň mile překvapilo vysvědčení se samými jedničkami, které se mi zdálo až komické, protože takového jsem dosáhla naposledy v polovině páté třídy.
Červenec jsem trávila porůznu výlety po Čechách, srazy s kamarádkami, akcemi s přáteli i rodinou, hlídáním sestřenky a bratrance i dny klidu a poflakování se s knížkou v ruce. Vážím si každého dne prázdnin. Zítra si nejspíš pojedu koupit učebnice na příští rok, zajdu na oběd s mamkou a pak bych mohla batikovat. Srpen je zatím ve stavu plánování.
Budu ráda, když mi zanecháte komentář s vašimi zážitky z prázdnin a povíte mi, co je u vás nového. Přeji krásné léto!