Duben 2009

Dáme nějaké moudro

29. dubna 2009 v 19:32 Jednoduše něco
Mám tady další můj oblíbený dotazník, tentokrát z tohoto blogu.

JSI:

Upřímná? Většinou upřímná jsem, ale někdy mám strach z reakce druhých na onu upřímnost a někdy zas mám strach o člověka, kterému by se ta upřímnost nemusela líbit.
Seběvědomá? Musím být alespoň kapku sebevědomá a trochu si věřit, abych se ze všeho nesložila, ale přehnaně sebevědomá jsem rozhodně nikdy nebyla a nikdy nebudu.
Hodná? Troufnu si říct, že hodná jsem. Pár lidí o mě řeklo, že se bojí, aby někdo téhle mé vlastnosti nezneužil, ale to já si zase dokážu ohlídat.
Přátelská? Ano, to nyní už jsem. Na každého se usmívám a s každým bych nejraději začala rozhovor.
Uzavřená? Někdy je nutné se uzavřít do své mysli a vše si vyřešit sám v sobě. Také občas potřebuju pár chvil k zotavení o samotě.
Samostatná Samostatná jsem. O tom nemusím moc přemýšlet.
Rozhodná? Rozhodná nejsem ani náhodou, ale pokud jde o něco závažného, dokážu se rozhodnout docela rychle.
Sobecká? Nechci být sobecká. A pokud nechci, tak přece nejsem.
Hádavá? Ale jo, pokud mám pravdu, hádám se ráda, abych obhájila svůj názor. Ale rozhodně mi nejsou příjemné hádky s blízkými lidmi, které mám ráda.
Ulhaná? Lhát se občas musí, ale nepraktikuju to zas tak často.
Agresivní? Ale ne, to je na mě přehnané slovo.
Tvrdá? Tvrdá dokážu být. Někdy je to třeba.
Jemná? Jemná dokážu být také. Často je to třeba.
Milá? Lidé to tvrdí. Jsou sice okamžiky, kdy by se každý raději vzdálil, ale obyčejně milá jsem.
Ukřičená? Ano, to jsou ty okamžiky, kdy by se každý raději vzdálil.


MÁŠ RÁDA:

Společnost? Miluju společnost lidí, které mám ráda. Nesnáším společnost lidí, kteří mi z nějakého důvodu lezou na nervy.
Samotu? Miluju ten klid, kdy mi do ničeho nikdo nekecá.
Přírodu? Sice nejsem žádná vášnivý přírodopisec, ale přírodu ráda mám.
Jídlo? Samozřejmě, jsem šílený žrout.
Když Ti někdo lichotí? To bych mohla poslouchat pořád dokola.
Hudbu? Bez hudby se nedá žít. Člověk díky ní může vyjádřit veškeré své emoce.
Pořádek? Asi před dvěma měsíci jsem udělala obrovský úklid a od té doby jsem šíleně pořádkumilovná, až pedantská.
Smích? Miluju smích, dokud se nezačnu dusit. Pak mi jde o život. Ovšem o život by šlo i tehdy, kdy bych se nesmála.
Srandu? To je věc potřebná pro život.


A DÁLE:

Něco, co na sobě opravdu nesnášíš: Nemám toho na sobě ráda opravdu dost, ale se vším se tak nějak dá žít.
Co nesnášíš na životě: To, jak rychle utíká. A také zlé lidi, kteří se v něm bohužel objevují.
A teď něco, co se Ti na sobě líbí: Jakási cílevědomost a také bláznivost, která mi značně usnadňuje život.
A co miluješ na životě: Milé lidi, kteří se v něm naštěstí objevují. Také rozmanitost, zábavu.
Co máš ráda na svých přátelích a proč jim tak věříš: Jsou kus mě, ta lepší část mě.
Co nemáš ráda na svých nepřátelích: To, že si myslí, že jsou nepřekonatelní. A to, že na druhé pohlíží jako na nic.
Tvůj oblíbený výrok: Neudělám ze sebe debila jen proto, aby se debilové nesmáli, že jsem rozumná.


UŽ JSI:

Někdy lhala? Každý někdy lhal. A kdo říká, že ne, ten lže.
Něco zapřela, abys pomohla druhému? To se určitě stalo.
Na sebe byla někdy pyšná? Spíše jsem měla radost, že se mi něco povedlo.
Někdy milovala? Člověk, který neumí milovat, není člověk.
Někdy líbala? Samozřejmě, ale vzájemné objetí je mi mnohem cennější.
A někdy něco víc? Já už jsem provedla takových věcí.

Vidina letních prázdnin

27. dubna 2009 v 17:03 Melu, melu
Víkend byl opět skvělý! Já tak miluju víkendy, že mě to jednou snad zabije. Sice jsme sobotní dopoledne a nedělní odpoledne strávili v autě, ale za pohled na naší kobylku a její úžasně oprsklé hříbátko to rozhodně stálo.
Bráškovi, který chodí do první třídy, jsem vnuknula myšlenku letních prázdnin, o kterých mu nejspíš ještě nikdo nevyprávěl, a tak teď stále básní a plánuje, co bude ty dva volné měsíce dělat. Zvláštní je, že když já jsem byla prvňáček, chodila jsem do školy hrozně ráda. Bohužel, nebo možná bohudík, mě to hodně rychle přešlo. Na dny, kdy je člověk svobodný a v pohodě, se těším skoro jak na Vánoce.
Škola mě dnes štvala stejně, jak mě štve kdykoli jindy. Ovšem češtinka proběhla v klidu a míru. Chemie byla nudná, ale vzhledem k tomu, že jsem přemýšlela o prázdninách, se dala přežít. Jak už to tak bývá, ájina byla suprová. Psali jsme ze slovíček, což mi nedělalo problém a mám jedničku. Matika s naší třídní vůbec neutíkala, ale nebylo to tak strašné jako jindy. Po výtvarce a fyzice jsme šla na oběd, po kterém jsem musela dorazit ještě na občanku a informatiku. Poté už jsem konečně mohla odjet domů.

Němčina nebo francouzština

24. dubna 2009 v 15:14 Melu, melu
Středeční přijímačky byly zajímavé, jednoduše řečeno. Během matematické části jsem se usmívala a listovala jsem si v tabulkách. Byla jsem líná počítat tak těžké příklady, když jsem věděla, že už mě přijali jinam a sem stejně nepůjdu. Docela jsem litovala ty, kterým šlo opravdu o kejhák, museli to brát vážně a hroutili se, že tam všechno nemají. Den to byl pro mě hezký, protože jsem nemusela otráveně zírat na otrávené spolužáky ve škole.
Čtvrteční den byl také moc hezký, i když jsem se také moc nevyznamenala. Zato byla s naší učitelkou sranda. Na místo nás vezl náš ředitel a dokonce jsem ho i vydýchala.
S dnešním probuzením se mi v hlavě objevilo takové negativní myšlení. A totálně se mi nechtělo do školy. Říkala jsem si, že dvě hodiny matiky, suplovanou angličtinu (s devatenáctiletou holkou, která je děsně namyšlená a leze mi na nervy), tělocvik a hudebku nemůžu přežít. Ta hudebka se dala přežít tak nejlíp, to ostatní trochu hůř, ale jsem živá a při smyslech doma. Zítra se jedeme podívat na hříbě, které se narodilo naší kobyle, která je teď na druhé straně republiky, před týdnem.
Od včerejška přemýšlím, jestli se na gymplu mám učit francouzštinu nebo němčinu. I když si zas říkám, proč nad tím dumám, když jsem vždycky chtěla umět francouzštinu a němčina se mi nelíbí. Tak by to mělo být snad jasné, ne?

Miluju písničky z pohádek

21. dubna 2009 v 19:43 Melu, melu
Víkend byl naprosto dle mých představ. V sobotu jsem si od devíti skočila na aquaaerobik, který miluju pořád víc a víc. Po něm jsem skočila za dědou do nemocnice a skvěle jsme si pokecali. Ve dvanáct jsem byla zas doma a tak nějak jsem se pokoušela připravit se na olympiádu, což mi moc dlouho nevydrželo. Nedá se nic dělat, holt budu poslední. Na školu se taky moc nedostalo, ale to by se dalo čekat. Neděle byla přímo skvostná. Praha, kamarádi a zábava. Co víc si přát?
V pondělí jsem měla ve škole trošku šoky, ale naštěstí jsem to přežila. První hodinu na nás češtinářka vybalila kontrolní diktát, tentokrát o Boženě Němcové. To jsem snad nějak napsala. Další písemka byla čtvrtletka z matiky. To už bylo horší, ale nakonec mám dvojku, takže to také není nejhorší. Poslední písemka byla z fyziky. To mě zarazilo nejvíc. Vůbec jsem si nevzpomínala, že bychom měli psát. V ten den jsem si navíc zapomněla sešit. Naštěstí mi kamarádka dala opsat její tahák, z kterého jsme se to během přestávky naučila a budu mít nejspíš jedničku. Mám asi trochu zvláštní způsob učení, jsem si vědoma.
Dneska byla ve škole pohoda. Akorát ze zemáku mě chtěl vyzkoušet. Že prý není normální mít pět jedniček, že si to musím zkazit, aby někdo neměl podezření, že ho nějakým způsobem uplácím. No myslela jsem, že ho zabiju. Nakonec jsem ho ale ukecala a řekla jsem mu, že je pěkně zlomyslný. A to teda je, co se týká zkoušení. Odpoledne jsem pořád poslouchala písničky z různých pohádek a dojímala se u nich. Do některých jsem se totálně zamilovala. Nejspíš už jsem se zbláznila.
Zítra jdu na přijímačky a ve čtvrtek na olympiádu z češtiny, takže do školy půjdu až v pátek. Naštěstí!

Prosím, vyplnit

18. dubna 2009 v 20:55 Jednoduše něco
Jak víte, miluju doplňování. A někdy se nad tím člověk i zamyslí. Tento dotazník mám z tohoto blogu.

KDYBYCH BYLA:
Princezna - Tak by to bylo krásný, už ty čtyři dny se mi krásně žilo na zámku, ale asi by se mi to líbilo jen na chvíli.
Milionářka - Pomáhala bych finančně lidem, kteří to potřebují, každého bych těšila různými dárky, nakupovala bych oblečení a podobně a užívala bych si. A taky bych šetřila na horší časy, jak už je to v mé povaze.
Nesmrtelná - Tak by museli být nesmrtelní všichni okolo. Nějak se se smrtí nedokážu vyrovnat, hlavně se smrtí svých blízkých. Nemůžu o tom přemýšlet, protože jinak se začnu cítit šíleně.
Slavná - Tak by mi to někdy lezlo na nervy a někdy bych si to užívala. Každopádně bych se snažila chovat k lidem mile. Vlastně bych se snažila nezměnit se.
Prezidentka USA - Tak bych vůbec nevěděla, co s tím. V politice se vůbec neorientuji a snad se ani orientovat nechci.
Kluk - Tak bych byla naprosto někdo jiný. Ale já jsem šťastná, že jsem holka a rozhodně bych neměnila.
Učitelka - Tak bych se snažila být snesitelná a nedělat ze sebe svatou, jak to někteří učitelé mají ve zvyku.
Popelářka - Tak by to tak holt bylo, i tak bych byla užitečná, ale není to má vysněná budoucnost.

VYBER SI:
Orbit / Winterfresh = Já teda moc nežvýkám, ale vybrala bych si asi Orbit.
Mc'Donald / KFC = Dříve McDonald, ale teď si v každém najdu něco.
Škoda / Mercedes = V autech se vůbec nevyznám, takže tohle po mně nechtějte.
Fotbal / Hokej = Tak mě sporty moc nevzrušují, už vůbec ne tyto, takže netuším, jak odpovědět.
Studium / AuPair = Tak nejvhodnější by asi byla kombinace obojího, tedy studium v zahraničí, ale já nejsem schopná odejít na dlouhou dobu od toho všeho, co je tady. Ale potřebovala bych to.
Notebook / PC = Tak u mě asi vede normální PC, i když mám i notebook a může se hodit při cestách.
Praha / Paříž = Prahu miluju a nemohla bych bez ní žít. Ale do Paříže bych se taky strašně ráda podívala.
Mp3 přehrávač / iPod = Rozhodně iPod, jsem na něm závislá.

PRVNÍ VĚC, KTERÁ TĚ NAPADNE PŘI SLOVĚ:
Škola - Angličtina, čeština a dále jen utrpení.
Moře - Drinky a pohoda!
Marťan - Nějaký Martin.
Proužky - Moje sestřenice a zebra.
Nebe - Hvězdy.
Peníze - Nákupy.
Cizí země - Vzrušení, poznání a překvapení.
Horoskop - Nejisté rady.

I need holidays

16. dubna 2009 v 16:36 Melu, melu
Že bych mohla tvrdit, že mi tento týden nějak přehnaně utíká, to teda ne. Potřebuju prázdniny! Dneska jsem chodila v tričku s tímto nápisem v angličtině a každý mi to jen odkývával. Tohle tričko už mám strašně dlouho, ale je pořád jako nové. Asi proto, že jsem závislá na prázdninách a potřebuji je neustále.
Včera jsem chtěla jít na aquaaerobik, ale nakonec jsem jaksi přestala stíhat, a tak jsem se na to vykašlala a raději jsem si v klidu udělala něco na angličtinu a pak jsem ulehla ke knížce. Na aquaaerobik půjdu v sobotu, hezky po ránu. Většinou by mi to nevyhovovalo, ale tentokrát mám sobotu naprosto volnou. Zdá se mi to trošku jako zázrak, takže jsem zvědavá, jestli se to ještě nezmění.

Naučím rytíře úsměvu

14. dubna 2009 v 18:54 Melu, melu
Když se někam vypravuju, nemůžu být nikým rušena, protože jinak jsem vzteklá a nic nestíhám. K mému štěstí má mamka v pátek úřední den, a tak jsem se na výlet do Českého ráje vypravovala v naprostém klidu. I přesto jsem ale zapomněla foťák a občanku. Oboje se nějak vyřešilo. Fotky byly samozřejmě potřeba, a tak se holt fotilo na sestřenčin mobil, ve kterém se zasekla nabíječka, a tak jsme lezli po horách s ní. Hlavní je, že fotky jsou. Bohužel mi asi chvíli bude trvat, než je od sestřenky vymámím. Kvůli číslu občanky jsem později volala mámě, ale to nebyl problém. Ubytování bylo úžasné! Asi je vám jasné, že tři noci na zámku jsou naprosto nedostačující. Zůstala bych tam ještě minimálně týden, ale co se dá dělat. Udála se spousta věcí, každý den jsme si naplno užívali. Mobilem jsme cvakali jako o závod, dokonce i na túry jsme chodili s opravdovým nadšením. Byla jsem drzá na rytíře, což se samozřejmě nedělá, ale když se vůbec neusmívali, musela jsem je napomenout. To už jsem já.
Návrat do školy byl krutý. Pryč jsou ty krátce trvající časy, co jsem chodila do školy ráda a těšila jsem se tam. Nastal čas odpočítávání minut a netrpělivého úpění. Ale co s tím udělám? Do toho června to holt budu muset vydržet. Ale ty tři měsíce si hodlám co nejvíce zpříjemnit a už se nebudu kvůli ničemu stresovat. Nebudu na školu kašlat, ale ať si všechno dopadne, jak chce. Jediné, na co se chci více soustředit je blížící se krajské kolo olympiády v českém jazyce. A také angličtina a čeština samotná, protože tyhle dva předměty miluju. Mámě jsem mimo jiné přivezla cédéčko The hits of Era, a tak ho teď poslouchám já. V hudbě se s mámou často shodnem. Tohle je dokonalá uklidňovačka.

Budoucí nepřítomnost

9. dubna 2009 v 21:52 Melu, melu
Dnešní dopoledne jsem si konečně udělala čas a odepsala jsem na tu stovku mailů, která se mi v mailové schránce objevila během deseti dnů. K mé velké radosti při vyřizování chodily další a další maily, a tak se úkol, který jsem si zadala, zdál nesplnitelný. Musím ovšem říct, že mezi všemi zprávami mě čekalo i pár úžasných překvapení a milých řádků. Zajímavé je, že já začnu mít neovladatelně skvělou náladu, jakmile zjistím, že jsem někoho potěšila. Jsem prostě šťastná, když jsou kolem mě lidé šťastní.
Odpoledne jsem měla na starosti bratrance se sestřenkou, takže jsem byla plně zaměstnána, ale spokojena. A co dělám teď? Mimo to, že vám píšu článek, balím si na čtyřdenní výlet s babičkou a se sestřenkou. U mě je to strašně složité, protože nedokážu dát do tašky přiměřené množství věcí. Snad to ale tentokrát zvládnu. Tím vám také chci sdělit, že tady s největší pravděpodobností budu až v pondělí večer. Odjíždíme zítra kolem druhé hodiny. Tak všem přeji krásné Velikonoce!

Znělky z večerníčků

8. dubna 2009 v 21:15 Melu, melu
Světe, div se, dneska jsme měli opět jen čtyři hodiny. Zato jsem na nich úplně šílela. Pocit, že už za chvíli budu mít na pět dní pokoj, mi ještě víc přidal na netrpělivosti a odpočítávala jsem snad i minuty. Hned první hodinu jsme měli matiku, kterou prostě nenávidím. Na prvním stupni mě všichni měli za matematického génia, ale později jsem se přeorientovala hlavně na češtinu a ájinu a matika je pro mě jen nutné zlo. Druhou hodinu byl tělocvik, na který jsem se docela i těšila. Abychom si to upřesnili, na tělák se nebudu těšit nikdy, ale dneska jsem na něj nešla s takovým odporem. Třetí hodinu nás čekala angličtina, takže spokojenost byla snad na všech stranách. Na té mé rozhodně. Jak jsem psala, že nesnáším matiku, mohlo by vás napadnout, že mám takové štěstí, abychom místo dějepisu měli matiku z důvodu dějepisářovy nepřítomnosti. Dějepisáře mám opravdu ráda, je vtipný, milý a prostě v pohodě. Bohužel při písemkách se mění v člověka, při jehož popisu bych se musela upípat k smrti. Ach, jak zvláštní! Ve zkratce jsem musela přežít další hodinu matiky, po které jsme se ale sbalili a šli na oběd a dále do divadla s učitelkou češtiny. Cestou zpět jsme si s kamarádkou zpívaly znělky z všemožných večerníčků. Musím říct, že už je docela těžké si na ně vzpomenout, ale většinou jsou úžasný!

Jazz

6. dubna 2009 v 19:46 Melu, melu
Tak po víkendu jsem si dala jenom tři hodinky vyučování. Češtinu, chemii a ájinu. Poté jsme vyrazili na jazzové vystoupení. Asi chápete, že jsem ho uvítala s nadšením, ještě když to skončilo v půl jedné a mohli jsme jít domů. Jinak máme v pondělí do čtyř. Nebylo to ani nudné a ubíjející, jak by mnozí mohli čekat. Sice jsem z toho nebyla nějak odvázaná, ale mělo to rychlý spád, tak to šlo. Pak jsem šla na přání mé maminky nakoupit do Alberta a ve dvanáct hodin a padesát minut jsem nasedla na autobus a frčela jsem domů. Ve svém pokoji jsem narazila na známého pána, který se nám stará o vše kolem počítače. Byl tam ještě asi hodinku a byla sranda. On nějak víc mluvil, než kdy dřív, což já jsem samozřejmě uvítala. Chvíli poté, co odešel, jsem se bez velkého nadšení zvedla a odešla jsem k doktorce na preventivní prohlídku v patnácti letech. Upřímně to u ní nesnáším už od útlého dětství. Čekávám snad dvě hodiny v čekárně, ve které se nedá ani dýchat. Jaký osvobozující pocit, když můžu otevřít dveře, nadechnout se čerstvého vzduchu a zdrhnout domů! Odpoledne už jsem jen relaxovala, poslouchala hudbu, přemýšlela, co si vezmu na velikonoční výlet se sestřenkou a s babičkou, a dělala další činnosti, které nevyžadují nějaké velké úsilí.

Plánuju si léto

3. dubna 2009 v 22:31 Melu, melu
Nečekaně vylezlo sluníčko a já, která jsem očekávala nějaké postupné změny, jsem z toho zděšená. Mám-li říct pravdu, miluju zimu! Komukoli to řeknu, dívá se na mě jak na blázna. Ale já holt asi blázen jsem. Každým rokem při prvních slunečních dnech na mě lezou jakési pochyby, jestli to léto vůbec chci. Ale poté, co si uvědomím, že s tím stejně nic neudělám, to přestanu pitvat. Tohle jarní počasí ještě docela ráda mám, ale děsí mě vědomí, že zvěstuje ta šílená vedra, která mám ráda jen naložená v bazénu. Ovšem jen do té doby, než si svoji citlivou pokožku neosmažím do svítivě rudé barvy. Minulý rok se mi podařilo, že jsem se skoro vůbec nespálila a byla jsem z toho nadšená. To se mi totiž žádný předchozí rok nepovedlo. Pravda je, že prázdniny ráda mám. To už je člověk za tu dobu nějak adaptovaný do těch děsivých teplot a hlavně má klid a výjezdy do neznáma. Když jsou ale vedra ještě do povinné výuky, leze mi to na nervy. Já ani nevím. Někdy mi léto nevadí, jindy na něj nadávám. Avšak všimla jsem si, že někdo mívá podzimní deprese, já naopak jarní. Se vším se ale nakonec vypořádám a i to léto si dokážu pořádně užít. A tak už teď mám zcela rozplánované ty pouhé dva měsíce prázdnin a stále ještě hledám nějakou zahraniční dovču.

Nelámej si ty prsty

1. dubna 2009 v 20:05 Melu, melu
Mám šílený zlozvyk. Každý se nad ním rozčiluje a já nejvíc. Pořád si křupu prsty. Ale prostě se toho nezbavím. To bych nevěřila, že ve svých patnácti letech budu mít tak stupidní zlozvyk. Nejdřív mi padaly vlasy do očí, a tak jsem věčně házela hlavou, což vypadalo strašně blbě. Pak jsem si ty vlasy pro změnu začla točit na prst. Upozorňuju, že jsem si hrála s vlasy bez přestávky. Všichni si museli myslet, že jsem nějaký nevyrovnaný nervák. To už je pár let zpátky a teď to odnesly klouby na prstech. Když si někdo kouše nehty, odnaučí se to tak, že si je natře tím hořkým lakem. Ale jak se dá odvyknout tomuhle? Asi to nebudu řešit. Holt skončím s třesoucíma se rukama v lepším případě a s nepohyblivými prsty v horším. Aspoň nejsem závislá na kouření nebo na drogách, vlastně ani přehnaný alkoholismus mě netrápí.
Ve škole jsem přežila stejně, jak přežívám už nějakou dobu. Místo matiky byl nějaký program v tělocvičně, který neurazil, nepotěšil, ale v každém případě byl lepší než nudná matematika. Navíc zasáhl i do druhé hodiny, takže jsme k naší radosti místo těláku jen uklidily tělocvičnu a pak seděly v šatně a povídaly jsme si. Po velké přestávce následovala má oblíbená angličtina. Náš učitel nám přinesl opravené testy. Mám jedničku s jednou chybou, která byla opravena se smajlíkem. Vždyť říkám pořád, že pan učitel je skvělý. Po hodině na mě a na kamarádku volal, ať tam ještě chvíli počkáme. Hovořili jsme celou přestávku, protože je strašně ukecaný a o to víc, když si myslí, že jde o věc, kterou by měl rozhodně řešit. Pak jsme měli děják s dalším milým učitelem, kterého ale všichni v duchu zasypávají nadávkami, jakmile rozdá písemky. Zvláštní je, že teď, když už nám nejde o průměr, mám z testů samé jedničky, když minulé pololetí jsem měla co dělat, abych urvala na vysvědčení dvojku. Na češtině jsem posbírala pět jedniček z pravopisných cvičení, výtvarka proběhla relativně v pohodě a letěla jsem domů.
Když jsem zapínala počítač, přemýšlela jsem, jestli se mi do něj nedostane nějaký ten vir, před kterým každý tak varoval, ale rozhodla jsem se to neřešit. Teď uveřejním článek, odepíšu na maily, půjdu si číst a následně brzo spát, protože máme od sedmi a já nikdy nemůžu vstát.