Březen 2009

Aspoň se o mně něco dozvíte

31. března 2009 v 17:43 Jednoduše něco
A mám tady další dotazník, aspoň se o mně něco dozvíte, pokud budete chtít.

1. Celé jméno: Už jsem tak šílená, že ani jméno na blogu radši nezveřejňuju.
2. Přezdívky: Cheerful Lady na blogu, jinak stejně žádnou nemám.
3. Narozeniny: V lednu.
4. Místo narození: V porodnici. No kdyby máma chtěla rodit doma, asi bych to ani nepřežila.
5. Znak zvěrokruhu: Kozoroh samozřejmě.
6. Pohlaví: Ženské přece.
7. Třída: Devátá, za chvíli vypadnu.
8. Škola: Zatím stále základka.
9. Funkce: Žákyně.
10. Město: Taková vesnice, která je oficiálně město.
11. Celé nick jméno: Cheerful Lady.
12. Barva vlasů: Hnědá.
13. Délka vlasů: Teď už takové polodlouhé, před dávnou dobou jsem měla krátké.
14. Barva Očí: To právě opravdu nevím.
15. Hlavní rys: Skoro věčně se usmívám a ostatní to někdy rozčiluje.
16. Výška: Kolem stosedmdesáti.
17. Jizvy?: Nevím, nějaká viditelná snad ani ne. Vždycky jsem byla hrozně opatrná.
18. Brýle?: Nemám.
19. Piercing: Nemám.
20. Tetování: Nemám.
21. Pravák nebo levák: Pravák.
MOJE "POPRVÉ"
22. Můj první nejlepší přítel: Byla to vlastně spíš má sestřenka.
23. První cena: Myslím, že něco na plavání.
24. První sport, kterému jsem se věnovala: Plavání.
25. První domácí zvíře: Myslím, že křeček.
26. První dovolená: Tak to se mi nějak motá. Vpíjí se mi dny, týdny, měsíce, roky.
27. První koncert: Nějaký první asi byl.
28. První láska: A co o ní chcete vědět?
OBLÍBENÉ
29. Film: Těch je moc. Například Bathory, Líbáš jako Bůh, Mamma Mia.
30. TV pořad: Nějak na televizi poslední dobou zapomínám. Ale miluju filmy na Vánoce.
31. Barvy: Oranžová, zelená, žlutá, fialová.
32. Rapper: Neznám a nepotřebuju znát.
33. Skupina: Těch je dost.
35. Přítel/kyně: No, tím bych vám toho asi moc neřekla.
36. Sladkost: Čokoláda. Vlastně cokoli.
37. Sport: Aquaaerobik.
38. Restaurace: Mě se líbí na hodně místech, třeba v jedné restauraci v Rožnově.
39. Oblečení: Sukně, trička, džíny, tepláky, mikiny.
40. Obchod: Timeout, C&A, H&M, ale záleží hlavně na dané věci, můžu nakupovat kdekoli.
41. Předmět ve škole: Čeština, angličtina.
42. Zvíře: Pes, kočka, kůň, králík, opice.
43. Knížka: Většinou zrovna ta, kterou čtu.
44. Časopis: Když se něco objeví a mám chuť, přečtu si to, ale cíleně časopisy už nevyhledávám.
45. Boty: Žabky, tenisky, baleríny, kozačky.

Čas je krutý

30. března 2009 v 17:08 Melu, melu
Poslední dobou se mi zdá, že čas utíká strašně rychle. Potřebovala bych alespoň dvojnásobek počtu hodin v každém dni. Musím se holt smířit, že mám k dispozici jen 24 hodin denně. A měla bych se s tím málem naučit hospodařit. Nejvíc se, myslím, zaučuju v posledních měsících. Obdivuji lidi, kteří stíhají strašně moc věcí, ale také si dokáží život užít a vše dělat s úsměvem na tváři. Taková bych taky chtěla být. Rozhodně nechci být člověkem, který celý den jenom sedí se založenýma rukama a vzdychá, jak je všechno špatně.
Jinak včera jsem byla v Praze, a tak jsem si neděli náležitě užila. Při cestě nazpátek jsem si v autobuse skvěle popovídala s jedním pánem. Mám ráda komunikativní stvoření. Když někoho takového potkám, mám radost i z jízdy dopravním prostředkem. Po příjezdu domů jsem se jen navečeřila, naházela jsem věci na druhý den do tašky, koukla jsem se na počítač a šla jsem spát.
Dnešek byl vcelku fajn, nikde žádný karambol. Na češtině jsme psali z vedlejších vět, což já zrovna v oblibě nemám, ale snad jsem to nezkazila totálně. Z chemie jsem dostala jedničku, což potěší. Na ájině jsme psali test z celé lekce a mám též jedničku, jak jsem se teď dozvěděla na netu. Matika mě rozčiluje, minuty se vlečou neskutečným způsobem. Výtvarka mě nijak nerozčiluje, je to příjemný oddech, i když nadaná opravdu nejsem. Zato se rozčiluju po jejím skončení, když jsem celá od všemožných barev. Učitelka fyziky se strašně ráda poslouchá a ještě radši svým výkladem ubíjí žáky, takže je to docela kruté. Vedení školy nám hned na pondělí nadělilo vyučování do čtvrt na pět, což je protivné, ale dá se to přežít a aspoň už to máme za sebou ze začátku týdne, a tak jsem ještě protrpěla občanku a informatiku.
Teď jsem škubla hlavou k oknu, protože se mi zdálo, že zase sněží, ale není to pravda, mám jen nějaké vidiny.


Dala bych si mojito

28. března 2009 v 18:45 Melu, melu
Zase už mám chuť na mojito. To je tedy problém.
Dneska jsem měla být se sestřenkou na nákupech a bývaly bychom si to mojito nebo aspoň výbornou horkou čokoládu daly, jenže ona si zase ustlala v posteli s antibiotiky. Byla ve škole teprve čtyři dny a skolila ji další nemoc. To je smůla, na náš výjezd už jsem se těšila.
Sobotu jsem tedy strávila uklízením, projížděním blogů, posloucháním hudby a v menší míře i učením. Užívala jsem si klidu a toho, že mám celý den jen ve své režii. Také pomalu, ale jistě začínám na netu pokukovat po nějaké hezké dovolené. Kdybyste pro mě někdo měl nějaký tip, určitě jej napište.
Včerejší oslava dědových narozenin byla pohodová a milá. Nikdo se nepohádal, vše bylo tak, jak mělo být. Malá sestřenka s bratrancem dělali blbosti, ale jen na snesitelné míře. Jinak byli hodní, ale stejně musím říct, že nejhodnější jsou, když jsou rodiče z dohledu. Nevím, čím to je, ale když je hlídám, jsou úplně zlatí a dá se s nimi mluvit.
Naše veselí narušil jen strašně hlasitý výbuch, až jsme všichni nadskočili a divili jsme se, co to bylo. Sanitka, která přijela asi za pět minut, nám byla odpovědí. O pár domů dál si hráli s pyrotechnikou. Děda říkal, že pyrotechnické kousky pokoušejí dost často. Byla jsem docela nesvá, když jsem si uvědomila, jak málo stačí k neštěstí. Doufám, že se tam nikomu nestalo nic až tak vážného, i když vím, že tyhle výbušniny jsou nebezpečné. Sama je nemám v oblibě, zvlášť když je využívá někdo, kdo o nich nic neví. Nejsem nadšená ani na Silvestra, když táta a další chlapi dělají ohňostroj, ale celá parta to tak nějak vyžaduje, tak mlčím.

Úřaduju

27. března 2009 v 14:41 Melu, melu
Tak právě teď sedím u mámy v kanceláři a cvakám. A to protože čekám, až tady máma skončí a vyjedeme k babičce a dědovi na vesnici na oslavu dědových narozenin. Těším se, oslavy miluju. Celý den nosím v tašce bonboniéru a pivní mýdlo, sprchový gel a šampon jako dárek.
Ve škole byla pohoda, jak už to většinou v pátek bývá. Měli jsme od devíti, což je samozřejmě velice milé a člověk má mnohem lepší náladu, když si může o hodinu přispat. První hodinu byla matika a psali jsme lehounký testík o podobnosti trojúhelníků. Druhou hodinu jsme měli mou oblíbenou češtinu, navíc litérku. Psali jsme z ní test, který mě docela děsil, ale nakonec to dopadlo líp, než jsem očekávala. Tím ale nechci říct, že nějak výborně. Třetí hodina se nesla v duchu hudby, ale jen té anglické, protože náš skvělý pan učitel nám chtěl zpestřit výuku poslechem a následným překladem nějakých písní. Na čtvrté hodině byste zase viděli spousty žaček sedících na lavičkách v tělocvičně, jak už to tak bývá, když je suplování na tělocvik. A konečně jsme vyučování zakončili hudebkou, kde jsme se nedívali na film, který nám byl slíben.

Tak nějak volnější den

25. března 2009 v 19:42 Melu, melu
V posledních dnech jsem většinou pořád poletovala, nestíhala a nezastavila se. Dneska jsem si ale dala pauzu. A když říkám pauzu, tak myslím pauzu. Jak jsem přišla ze školy, naložila jsem se do vany, kde jsem asi hodinu četla knížku od Jo Brandové Holky to chtěj jinak. Tak uvidíme, co se z toho vyklube, zatím mě to baví. Po Boženě Němcové jsem si holt musela dát něco trochu lehčího. Jinak mi k mému odpočinkovému dni nahrálo i to, že zítra s největší pravděpodobností z ničeho nepíšeme, takže mi odpadlo veškeré učení. Na to bych stejně po včerejšku neměla ani náhodou náladu. Dále jsem popíjela jahodový koktejl. Já jsem na něm teď závislá. Už se mi znechutilo obyčejné mléko, tak každodenně piju litr jahodového koktejlu. To mi tak připomíná, že bych si nejradši dala mojito. To tak miluju. Zítra máme od sedmi, ale nijak mi to nevadí, protože je to jen informatika. A hlavně mám nějakou výbornou náladu, takže mi jí nedokáže nic zkazit.

Může se zdát, že jsem nějaký inteligent

24. března 2009 v 15:31 Melu, melu
Ale to bohužel není úplně tak. Jen se mi v poslední době trošku poštěstilo. Nejdřív mě přijali na ty gymply a následně jsem postoupila z okresního kola do krajského v olympiádě z českého jazyka.
Ovšem myslím si, že tuhle za sebou hezky jdoucí řadu přeruší test ze zeměpisu, který jsme psali dneska. Zemák není zrovna moje parketa, i když teď už je to lepší než v předchozích letech. Zítra naopak píšeme z dějepisu, což bude učitě také zajímavé. Ještě se to musím dneska naučit. Je to ta písemka, kterou přeložil z minulého týdne na tento, takže by učení na ní nemusel být až takový problém. Ale to je jen můj sen, s největší pravděpodobností už jsem to dávno zapomněla.
Dále dneska ještě musím napsat pohádku. Už jsem to začala ve škole, tak holt uvidíme no.

Miluju víkendy

22. března 2009 v 20:31 Melu, melu
Kdo by taky víkendy nemiloval, že? Je tak strašně úžasný pocit, když je na tobě, v kolik vstaneš a co budeš celý den dělat.
Já miluju ale i pátky, po těch je přece hned sobota, takže super. Tenhle pátek jsem se nechala ukecat k odjezdu do kina se sestřenicí a její rodinkou. Sestřenice za mnou přijela domů a čekala na se mnou na její rodiče, kteří pro nás měli přijet. Jako vždy se usadila u počítače a mimo jiné mi projížděla fotky v počítači (což já nesnáším), zatímco já jsem byla v koupelně. Když jí ve čtyři hodiny zavolal tatík, že přijede za půl hodiny, začala jsem lehce šílet a být lehce protivná. Jako vždy, to už ani jinak nejde.
Film byl ale výborný. To my ale přece už víme. Byla jsem na Líbáš jako Bůh potřetí. Prostě miluju tenhle film!
V sobotu jsem nasedla já, bratříček, babička, tatíček a maceška do auta a vyjeli jsme do Prahy. Prahu prostě miluju, co se dá dělat. Ale moc nakoupit jsem toho nestihla. Vlastně nic. Ale je pravda, že tentokrát jsem do Prahy kvůli nákupům nejela. Zato babička si koupila látku na závěsy v ložnici. Když jsme se pak se sestřenicí u ní ukládaly ke spánku, začala onu látku přikládat k oknům, aby následně zjistila, že je to prostě úchvatné! A my jsme jí to musely samozřejmě pořád dokola potvrzovat. Akorát když si vše přeměřila a zjistila, že si koupila tři metry navíc, byla trochu zaskočená.
Dneska jsme slavili čtyřicáté výročí svatby babičky a dědy, kterého jsme my, vnoučata, bohužel nikdy nepoznali. Ale milé je, že v téhle rodince se najde důvod k oslavování snad vždy. To miluju. Proč by se neoslavovalo, že?
Teď jsem zjistila, že na oba gymply, na kterých se nedělají přijímačky, mě vzali. Mám docela radost. Ještě mám dělat přijímačky na jeden, ale nevím, jestli tam vůbec půjdu. Už takhle to je dost velké dilema.

Jdu se vyzpovídat

19. března 2009 v 19:38 Jednoduše něco
Strašně ráda vyplňuju dotazníky, tak se do jednoho takového dám :).

Sedm věcí, které máš v tašce:
V tašce mám většinou klíče, mobil, kosmetickou tašku, kartu na bus, peněženku, propisku, papírové kapesníky..
Šest věcí, kterými se uklidňuješ:
Když hodně zuřím, lítám po bytě sem a tam a prudce brzdím, když mi překáží nějaká stěna. Jinak si pouštím hudbu, píšu, jdu do vany, telefonuju, vřískám..
Pět oblíbených druhů ovoce :
Jahody, pomela, mandarinky, banány, liči..
Tři věci, které máš teď na sobě :
Pyžamo, kalhotky, boty :D. Akorát mi to vyšlo :P.
O čem teď přemýšlíš:
Plánuju víkend..
Kde je tvůj mobil:
Na nočním stolku.
Kde obvykle spíš:
No obvykle v pokoji.
Jakou poslední věc jsi jedla:
Kung pao :D.
Jakého máš mobilního operátora:
O2.
Který film jsi viděla naposledy:
Líbáš jako Bůh. A bylo to úžasný!
Kdy sis naposledy holila nohy:
No, včera :D. Co to je za otázku :D?
Cos dělala dnes ráno v osm hodin:
Seděla jsem u školního počítače, protože jsem měla informatiku od sedmi.
Znáš slova své oblíbené písničky:
Těch je víc, ale většinou texty znám :).
Kolik odlišných nápojů jsi dneska pila:
Dva - čaj, vodu.
Kterou jednu věc bys chtěla na sobě změnit:
Snažím se pořád ze sebe udělat lepšího člověka.
Kdy naposledy jsi byla zraněná:
Tak to nevím.
Co máš v plánu dělat v pátek večer:
Budu u táty, ale ještě nevím. Možná budu i v kině.
Je něco, co tě hodně naštve:
Ano, když vidím nějaké zlé a blbé lidi. A ještě horší je, když nade mnou mají nadvládu.
Jakou zmrzlinu máš nejraději:
Těch je mraky, ale teď jsem si oblíbila jednu úžasnou oříškovou.
Už jsi někdy byla na večírku nahá?
To bych musela být asi hodně mimo.
Jméno člověka, který ti teď chybí:
To je osobní údaj :).
Máš jméno podle prarodičů:
Nemám.
Kdo tě miluje:
To je taky osobní údaj, radši.
Už jsi někdy něco zlomila:
Nejspíš jo.
Byla bys raději klukem nebo holkou:
Jedině holkou.
Kdo z tvého okolí je nejvíce zkažený:
No to nevím, já se scházím se slušnými lidmi :D.
Vyhrát deset milionů nebo pravou lásku:
Pravou lásku, ale deset milonů by se taky hodilo.
Sex v kostele:
Tak to nejspíš ani ne.
Máš kluka nebo holku:
Homosexuály sice podporuji, ale sama jím nejsem.
Chodila bys někdy s starším nebo mladším:
Určitě se starším.
Oblíbené jídlo:
Těstoviny, pizza, chleba z domácí pekárny.. A taky ten dort, co jsme vyráběli se sestřenkou :D.
Máš doma porno:
Tak to nejspíš ne.
Máš narozeniny o prázdninách:
Nemám.
Už můžeš volit:
Nemůžu a stejně bych nevěděla koho.
Byl někdo ve tvém okolí ve válce:
Ano.
Jsi vegetarián:
Byla jsem dva roky, teď už ne.
Bojíš se globálního oteplování:
Nebojím, já jsem nad tím nějak moc nepřemýšlela.
Máš ráda lední medvědy:
Jasně.
Jakou písničku chceš zahrát na pohřbu:
Tak to nevím a ani o tom nechci přemýšlet.
Už jsi něco měla se svým sousedem:
Kdepak.
Splnil se ti nějaký sen z dětství:
Asi jo :).
Nosíš oblečení svého přítele:
Nenosím.
Spíš člověk do města nebo do přírody:
No jo, holt spíš do města.
Máš menší velikost bot než 36:
Nemám.
Jsi hodně zkažená:
Né :D.
Napiš 6 lidí který maj pokračovat v tomhle řetězáku??
Kdo chce :).

Nechci vidět vodovky

18. března 2009 v 21:09 Melu, melu
Dnešní den byl skvělý. Já tedy málokdy zhodnotím den jako špatný, to si musíme přiznat, ale nevadí.
První hodinu jsme ve škole měli matiku. Jelikož na matiku máme třídní a ve třídě samé inteligenty, část hodiny tam učitelka nabroušeně básnila o školním řádu. To se mě vůbec netýká (aspoň si to všichni myslí), a tak jsem byla v klidu. Pak jsme něco málo rýsovali a byla jsem v klidu dál, protože se přece kvůli nějakému rýsování nebudu rozčilovat. Druhou hodinu na těláku jsem si dvakrát oběhla tělocvičnu a pak jsme seděla na lavičce, jelikož nemůžu skákat do výšky kvůli krční páteři. Na konci hodiny mi učitelka řekla, že se příště nemám převlíkat, že prý budu aspoň vydatně pomáhat. Samozřejmě neodporuji. Třetí hodinu jsme měli ájinu, takže to není co řešit, bylo skvěle! Čtvrtou hodinu jsme měli psát z dějáku, ale učitel si tam něco mumlal a řikal, že nemá papíry. Nakonec oznámil, že budeme psát až příští hodinu, ale i s tou další látkou, co probereme dneska. No nevadí, stejně jsem to moc neuměla. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že příště to budu umět líp. V takové věci jsem věřila možná před pár lety, teď už se přece jenom trochu znám. Pátou hodinu jsme měli češtinu a jelikož češtinu miluju, bylo vše fajn. Akorát jsme psali něco z velkých písmen a ty mě občas docela děsí. No uvidíme.
Chvíli po mém příchodu byla ke mě odložena má dvouletá sestřenka, takže aspoň bylo veselo. Děti miluju a někdy se až divím, že jsem tak trpělivá. To je u mě trochu zvláštní. Ale já se vůbec tak měním k dobru, jsem na každého strašně milá (většinou), pro všechny a všechno mám pochopení, je to opravdu nějaké zvláštní. Sestřenka si u mě chvilku malovala fixy, i když se pokoušela vybojovat si vodovky. Tak jsem ale hodila malou lež a řekla jsem, že nemám štětec. A byl klid, tak jsem se s tím dál nezabývala. Asi o dvě hodiny později ale přišel strýček i s mým pětiletým bratrancem, kterého přivezl z nějakého kroužku. Šel si tedy už pro mou sestřenku, ale nakonec šli dovnitř ještě všichni. Bratranc si taky všiml vodovek a podařilo se mu v mém nově uklizeném pokoji najít štětce. Dál nechci vyprávět. Snad jen to, že už nikdy nechci vidět vodovky. Já je nikdy moc nemusela, ale teď už opravdu ne. Musím ale říci, že i s vodovkami jsem byla klidná a trpělivá, takže super.
Zítra máme od sedmi, a tak přemýšlím, že pomalu půjdu spát. Nějak se mi do počítače nechce zírat a do knížky ani taky ne. Zato bezpečně vím, že ráno opět nebudu vstávat.

Hrabání listí

17. března 2009 v 15:33 Melu, melu
Taky ve škole na pracovních činnostech hrabete listí? Mě strašně štve, že kvůli tomu, abych tam poskakovala s hráběma, musím být ve škole na odpoledku. Máme jí jenom jednu hodinu, právě ty pracovky. Strašný blázinec.
Teď jsem si byla nalít pití a přemýšlela jsem, jak může být má sestřenice schopná si nalít půlku sklenice šťávy. No mám dneska vůbec zajímavé myšlenky, uznávám.
Ale ve škole to jinak docela uteklo. První hodinu jsme měli občanku s učitelem, který je můj vzdálený příbuzný. To byla zas sranda. Druhou mojí oblíbenou češtinu, ještě k tomu litérku. Miluju češtinu! A ájinu! Ale tu bohužel v úterý nemáme, takže až zas zítra. Máme úplně skvělýho učitele. Napočítala jsem, že za celý můj život mě angličtinu učilo jedenáct učitelů nebo učitelek. Ale tenhle, který k nám přišel za bývalou těhotnou učitelku, umí ze všech ájinu nejlíp a na jeho hodinách se nejmíň nudím. Takže s tím se můžu vytahovat, třeba už se konečně naučím výborně anglicky.
Jdu na dopisování chemie, které jsem včera nestihla. A pak na učení dějáku.

Jsem olympionička

16. března 2009 v 17:57 Melu, melu
No o sport se u mě zrovna nejedná, ale olympiádu z češtiny jsem si dneska ráda dala. Počítám sice s tím, že budu poslední, ale co se dá dělat. Aspoň jsem se toho okresního kola zúčastnila, za to jsem moc ráda.
Máte někdo nějaké zkušenosti s olympiádami?
Já jsem minulý rok byla i na olympiádě v ájině na okresním kole, ale dál jsem se samozřejmě nedostala. Už že jsem vyhrála to školní kolo byl pro mě úspěch.
Ale s čistým svědomím musím říct, že bych jezdila psát olympiády klidně každý den. Ve dvanáct jsem byla doma a nic šíleného se mi nedělo. Takže super!
Teď si letím přepisovat sešit z chemie. Kašlala jsem na to, takže toho teď mám docela dost.

A je konec

15. března 2009 v 20:40 Melu, melu
Samozřejmě jen konec víkendu. Pamatuji si doby, kdy pro mě byl konec víkendu příšerné zlo. Teď sice taky neskáču dva metry vysoko, ale snáším to nějak líp, i na školní den se dá těšit.
Zítra do školy nejdu, v sedm hodin odjíždím na okresní kolo olympiády v češtině. No nějak to dopadne, držte mi palce, ať aspoň trochu obstojně.
Dnešní den byl nádherný! Byla jsem v Praze s kamarády, prostě skvost! Zas zářím jak hvězda!
Vy se mějte taky tak krásně a užijte si další týden!

Už vím, co budu

14. března 2009 v 21:16 Melu, melu
Ano, vím! Mám ohromný talent na uklízení! Tedy nikdy se to u mě nijak neprojevilo, až teď, když jsem si totálně uklidila pokoj. Vyházela jsem půlku věcí, udělala jsem si to tu přehlednější. A myslím, že tak na pět let mám uklízení dost, takže nevím, jak to s tou mou profesí bude no.
Co ze mě vlastně bude? Nevím. Kdysi jsem chtěla být zvěrolékařka, učitelka ve školce, nějaká profesionální jezdkyně, herečka a mnoho dalšího. Zato teď nevím vůbec nic..

Tak bych mohla křtít

13. března 2009 v 23:07 Melu, melu
Tak jsem si tedy po menším váhání založila nový blog. Dříve už jsem ho měla, ale nakonec mě nějak přestal bavit. A to hlavně díky tomu, že už ho znalo moc lidí, a tak jsem musela spíš mlčet, než psát. Možná to mělo i jiné důvody, vlastně určitě, ale sama nevím jaké.
Upřímně doufám, že sem alespoň pár duší zabloudí a bude se mnou žít můj život, tak jako já jejich. Má přezdívka tady bude nejspíš Cheerful Lady.
Teď vám přeji dobrou noc a hezké sny, letím do neznáma.